Co je elektroosmóza?

Princip na kterém je vše postaveno

Elektroosmóza je fyzikální jev, při kterém se voda v porézním materiálu například ve zdivu pohybuje pod vlivem elektrického pole. Ve vodě rozpuštěné ionty reagují na napětí mezi elektrodami, a molekuly vody se tak mohou „strhávat“ směrem ke katodě. Teoreticky lze tímto způsobem ovlivnit směr vzlínání vlhkosti. V praxi se setkáme se dvěma typy systémů: aktivní elektroosmózou, která využívá nízké stejnosměrné napětí a elektrody zabudované do zdiva, a pasivní elektroosmózou, jež pracuje na principu „rezonančního pole“.

Za ideálních laboratorních podmínek může elektroosmóza vykazovat určitý účinek. Fungování je ale závislé na celé řadě faktorů, jako je vodivost zdiva, homogenní a propojený pórový systém, správné rozmístění elektrod a stabilní napájení. Pokud jsou všechny podmínky splněny, lze někdy zaznamenat i pokles vlhkosti, zejména u rovnoměrného cihelného zdiva.

Proč elektroosmóza obvykle nefunguje

V reálných stavbách však tyto ideální podmínky téměř neexistují. Zdivo bývá smíšené, obsahuje různé materiály a přerušení, která přenos elektrického pole narušují. Samotné vzlínání je navíc způsobeno především kapilárním tlakem, na který má elektroosmóza jen omezený vliv. Dosah elektrického pole je malý, proudění vlhkosti je v konstrukcích často vícesměrné, elektrody se časem zanášejí solemi a výkon systémů je omezen bezpečnostními limity nízkého napětí. Výsledkem je, že účinnost v praxi bývá mizivá.

Není proto překvapením, že řada nezávislých testů i odborných institucí (např. TU Wien, Fraunhofer-Institut, ČVUT, WTA) došla k závěru, že elektroosmóza nedokáže dlouhodobě a spolehlivě řešit problém vzlínající vlhkosti. Pokud vás zajímají konkrétní příklady z praxe a reálné důkazy nefunkčnosti této technologie, můžete se podívat na naši podstránku věnovanou případům klientů, kteří po neúspěšné elektroosmóze hledali skutečně funkční řešení.